Martina Strakošová, Palkovické hůrky I., akryl na plátně, 110x150, 4 ročník, 2016

Martina Strakošová, Palkovické hůrky II., akryl na plátně, 110x150, 4 ročník, 2016

Martina Strakošová, Palkovické hůrky III., akryl na plátně, 110x150, 4 ročník, 2016

Martina Strakošová, Alej, akryl na plátně, 2016

Martina Strakošová, Death Carnival Metal, akryl na papíře, 3 ročník, 2015

Martina Strakošová, Mochyně, olej na plátně, 3 ročník, 2015

Martina Strakošová, Palkovické hůrky I., akryl na plátně, 110×150, 4 ročník, 2016

Absolventku Martinu S. vždy v malbě zajímal spíše prvek hravosti, proces malby než samotný výsledek. Spíše zúčastnit se než zvítězit. Její projev byl vždy výsostně expresívní a to jak v barevnosti, tak v rukopisu. Byla charakteristická pro neuvěřitelnou sebekritiku, zvláště, když kolem sebe pozorovala, jak se některým spolužákům daří „hodit“ na papír realistickou malbu. Martinin malířský přetlak byl však příliš velký na to, aby se nechala převálcovat. Její malířská podstata je totiž v samotné malbě, práci s malířskou skvrnou, hmotou. Martina pokračovala v ateliéru Nových médií na Fakultě umění v Ostravě u docenta Jiřího Surůvky, kde je doposud těžiště její tvorby postaveno na malbě, i když svou tvůrčí platformu rozvíjí i v objektech a videu.